Myš domácí, původně stepní hlodavec, se už po staletí vyskytuje především v hustě osídlené zemědělské krajině. Je neuvěřitelně přizpůsobivá, dokáže přežít i ve velmi chladném prostředí. Vytváří menší společenstva (jeden samec a více samic s mláďaty), která obývají teritorium pečlivě označené pachovými stopami. Myš dobře běhá, skáče i plave. Aktivní je především za soumraku a v noci, kdy vylézá z úkrytů a hledá potravu.
Myši jsou všežravé, jejich nejčastější potravou jsou nejrůznější semena včetně obilných zrn, ovoce, zelenina a drobný hmyz. Ve skladištích ale většinou rozkoušou i věci pro ně nepoživatelné, například papírové obaly, svíčky, kabely nebo mýdlo.
Svým trusem a močí, které zanechávají v místech, kde se krmily, mohou myši přenášet nejrůznější choroby, například salmonelózu, leptospirózu nebo tularémii. Mohou přispívat i k šíření parazitů, například tasemnic.
Vzhledem ke schopnostem myší se přizpůsobit i velmi nepříznivým podmínkám je ochrana proti nim značně složitá. Důležité je zabránit myším v přístupu k potravinám, používat plastové nebo skleněné obaly, nenechávat nikde žádné drobky nebo zbytky, které by je mohly přilákat. Dalším krokem je zapravit veškeré pukliny, které by mohly sloužit jako úkryt. K tomu je vhodné použít cement, protože pěnu nebo dřevo by myši mohly snadno zlikvidovat.
Likvidovat myši je možné několika způsoby. Jedním z osvědčených je pořídit kočku, přirozeného predátora myší. Dále nastražit pastičky nebo nejrůznější lapačky v podobě dóz nebo kyblíků. K dostání jsou rovněž elektronické odpuzovače, které vydávají ultrazvukové signály.
