Škrkavka psí je parazitická hlístice s celosvětovým rozšířením. Vyskytuje se u psovitých šelem (psů nebo lišek). Paratenickým hostitelem (příznaky nevykazujícím přenašečem) může být ale i člověk nebo nejrůznější drobní hlodavci.
Vývojový cyklus škrkavky je poměrně složitý. Dospělé škrkavky žijí v tenkém střevě hostitele, kde se živí střevním obsahem. Ve střevě se rovněž rozmnožují. Oplozená vajíčka odchází s trusem ven. Ve vajíčku se vyvíjí larva, která je ale stále chráněna vaječným obalem. Hostitel-pes se většinou nakazí pozřením trávy, na které jsou vajíčka. Vajíčka se dostanou do střeva, kde se z nich uvolní larvy. Ty pak migrují ze střeva přes játra do plic. V plicích poškozují plicní sklípky a postupně se dostanou až do průdušnice. Jsou vykašlány a následně spolknuty. Znovu se dostanou do střeva, kde se naposled svlékají a poté už žijí jako dospělí jedinci.
Přenos je možný i z feny na štěňata, kdy se škrkavky dostávají do jejich těl přes placentu.
Dospělé škrkavky se živí obsahem střev, takže nejsou pro tělo až tak škodlivé. Larvy se při migraci tělem živí tkáněmi (plicní sklípky, játra, střevo), a tím poškozují hostitele.
Pro dospělé psy nebývá nakažení škrkavkami tak nebezpečné jako pro štěňata. Larvy mohou vyvolávat silné zápaly plic nebo mohou ucpávat trávicí cesty. Dochází pak ke zvracení, průjmu, oslabení a někdy až k úhynu napadených štěňat.
Abyste se vyhnuli obtížím, je vhodné štěňata pravidelně odčervovat, dokud nedosáhnou půl roku věku. Poté už stačí jen jednou za měsíc nechat vyšetřit trus na přítomnost parazitů. Feny je nutné nechat odčervit před nakrytím.
Likvidace škrkavek se provádí léky na odčervení.
