Mravenec farao se do Evropy dostal díky lodní dopravě na začátku 20. století. Protože jeho domovinou je jihovýchodní Asie, kde teploty zřídkakdy klesají pod 15° C, v našich zeměpisných šířkách se zdržuje pouze ve vytápěných objektech. Jeho kolonie je těžké objevit, protože jsou většinou ukryté na obtížně přístupných místech. V kolonii žijí pohromadě samci a samice – dělnice, a na rozdíl od jiných druhů hmyzu víc královen. O chod mraveniště se starají dělnice, samci žijí jen krátkou dobu a slouží především pro oplodnění královen. Každá královna může žít až 12 měsíců a za tu dobu naklade až 300 vajíček. Z vajíček se líhnou beznohé larvy, které jsou plně závislé na péči dělnic.
Na rozdíl od jiných druhů mravenců spolu kolonie nesoupeří, v jednom bytě se tak může objevit jedna mateřská a poté hned několik dceřinných kolonií. Pokud jsou malé, snadno uniknou pozornosti.
Mravenci farao jsou všežraví, dokážou se přiživit na všem, co v domácnostech najdou, od sladkých potravin až po krmiva pro zvířata. Nejraději mají potravu bílkovinnou, takže se často pouští do masa, ať už syrového nebo tepelně upraveného.
Nejsou přenašeči žádných závažných chorob, ale jejich kousnutí může být velmi bolestivé.
Nejdůležitější je nenechat mravence dostat se dovnitř. Proto dbejte na dostatečně utěsněná okna i dveře. Nenechávejte nikde volně potraviny, které by mohly mravence lákat. Sladkosti uzavírejte do dóz. Protože mravenec je teplomilný, znesnadněte mu pobyt tím, že v bytech nebudete přetápět.
Můžete taky pěstovat bylinky, které by měly mravence odpudit (majoránka).
Protože mravenčí kolonie jsou skryté, je potřeba se zaměřit na likvidaci dělnic, které se pohybují volně po prostoru. Zkusit můžete postřiky, prášky nebo feromonové pasti. Nejúčinnější ale bývá působení jedovatých nástrah (nejlépe s potravou, kterou dělnice přinesou do kolonie). Pokud se mravenci vyskytnou v domě s více byty, je potřeba nástrahy umístit všude, protože mravenci jsou schopní se velmi rychle stěhovat z místa na místo.